Můj příběh

Před příchodem mého prvního jsem byla ambiciózní mladou ženou. Budovala jsem si kariéru a „soutěžila“ s mým manželem, kdo má lepší plat. Pravidelně jsem se scházela se svými bezdětnými kamarády, měla jsem spoustu koníčku a zájmů. Když se mi chlapeček narodil, byla jsem velmi překvapená, jak moc se můj život změnil. První měsíce po porodu mně mé miminko zaměstnávalo na 100%. Veškerý čas jsem trávila kojením, přebalováním, hraním a uspáváním – vše se točilo okolo malého. Často jsem si připadala, jako kdybych přestala existovat.

Když se řekne slovo přechod – většině lidí se vybaví klimakterium zralé ženy, kdy dochází k útlumu funkce vaječník a zastavuje se tak menstruační cyklus. Není to ale jediný přechod, který žena ve svém životě zažije. Prvním přechodem je, když dívka začne menstruovat a stává se tak ženou. Druhým přechodem, na který se v dnešní době nedává příliš důraz, je moment, když žena porodí své první dítě a stane se matkou. Můj manžel mě po narození syna neoslovoval jinak než „mamino“. Dlouho jsem si neuvědomovala, jak moc mě toto oslovení rozčilovalo.  Nechtěla jsem být pouze „maminou“. Chtěla jsem se dál věnovat svým koníčkům a zálibám. Uvnitř jsem si uvědomovala, jak moc je důležité, abych i já uspokojovala a naplňovala své potřeby. Maminka, která není spokojená, nemůže plně uspokojovat potřeby svého děťátka. Neuměla jsem si říct o pomoc. Uběhly víc než tři roky a před vámi stojí úplně jiný člověk. Díky tomu, že byl malý tak „náročným“ miminkem a batoletem (http://www.narocnedite.cz), jsem se v jeho dvou letech rozhodla, stát se poporodní dulou – oporou všem ženám, co zažívají podobný či úplně jiný příběh.  Přechod v „maminu“ nemusí být tak náročný v případě, že máte u sebe alespoň jednu ženu, která vás umí vyslechnout, poradit, povzbudit, být vaší oporou, postará se o vás ve chvílích, když to potřebujete. 

Print Friendly, PDF & Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *