Od hopsání do poklidu

Mé první a druhé šestinedělí byly diametrálně odlišné. Když se narodil můj první syn, nevěděla jsem o dětech zhola nic. Neznala jsem a nevnímala signály, které mi můj drobeček dával. A on plakal a plakal a vydrželo mu to skoro celý první rok jeho života. První šestinedělí jsem po návratu domů zkoušela vše zvládnout sama. Péči o domácnost, miminko, manžela, psa – bylo toho moc. Nedalo se to. Manžel byl první měsíce doma a tak jsme si „malého uřvánka“ předávali z náruče do náruče, abych stihla uvařit a pověsit prádlo… Nebyla to pohoda ani náhodou. Hopsali jsme na balonu, chovali v náručí a čekali, že se malý po položení do postýlky nevzbudí, což se většinou stejně stalo. Byl to mazec, procházka peklem, nebo taky setkání s vlastním stínem. S manželem jsme na sebe začínali křičet, nervozita stoupala a dny nebyly hezké. Malý nás toho naučil hodně a tak se mi před dvěma měsíci narodilo druhé mimi – dcera.

                Po absolvování několika přednášek kurzu Poporodní duly, jsem si řekla, že si šestinedělí tentokrát užiju. Manželovi jsem sepsala manuál pro muže „Vaše šestinedělka“ a čekala pohodu. Dcera se narodila doma do vany, nádherným přirozeným porodem, půl hodinky po porodu se krásně přisála a bonding pak trval neomezeně několik následujících dnů. Už jsem přesně vnímala její signály, když si strkala pěstičku do pusy, že má hlad nebo že potřebuje utěšit. Když jsem se jí zeptala, jestli chce mlíčko, vždy se hned zklidnila. Po zívnutí jsem ji přikládala k prsu, aby se mohla ududat a usnout. Zimu a chlad nepociťovala, protože byla většinu času v kontaktu s mým tělem. Kojila jsem „na savce“ a užívala si tuhle krásnou odpočinkovou kojící polohu.  Udělala jsem si to po svém a už se neohlížela na druhé. Žádné odkládání a učení na postýlku. Jen jsem si užívala naši blízkost a čichala vůni její hlavičky. Po porodu jsem si tedy krásně odpočinula. Ležet jsem vydržela devět dnů. Jsem člověk hodně aktivní a na mně to byl tedy rekord. 🙂 Manžel mi nosil jídlo do postele, nakupoval a vařil, trpělivě celé šestinedělí pral a věšel prádlo, staral se o staršího syna. Desátý den už jsem vstala a postupně se začala vracet ke svému obvyklému režimu.

Další dny jsem už byla s dětmi převážně sama. Půl den jsem se snažila zabavit svého syna. Aby se mohl takzvaně vylítat, chodili jsme na hřiště. Po pár pokusech naučit Ellenku na kočárek, jsem ho vyměnila za šátek. Ač jsem nechtěla v šestinedělí příliš šátkovat, abych dala prostor bříšku ke vzpamatování, bohužel má milovaná chtěla být se mnou v tělesném kontaktu stále, takže šátek byla nejlepší volba, aby byly obě děti spokojené. Vřele k šátkování v šestinedělí doporučuji podvazovat bříško, což jsem mimochodem dělala celé šestinedělí. Zpětně si nedovedu představit, jak jsem mohla po prvním porodu fungovat bez šátku reboso nebo benkung. Druhou půlku dne jsem se pak většinou opět odebrala do postele a ležela. Syn, zvyklý hrát si se mnou v posteli už z těhotenství, neprotestoval, a tak jsme si malovali, četli, lepili, jezdili s auty a podobně.

Se starším synem mi pomáhala dny, kdy byl manžel v práci, má babička, sestra, kamarádky a známé. Všem jim za to ještě jednou moc děkuji. Vnímala jsem své velké naladění na miminko a syn chtěl velkou dávku pozornosti pro sebe, což jsem mu nemohla zazlívat, pouze to akceptovat a pomáhat si občasným hlídáním, abych znovu nabrala dech. Nedoporučuji ovšem děti od sebe separovat apod. V šestinedělí se vytváří i sourozenecký vztah, proto čím víc si starší sourozenec čichá k hlavičce a mazlí se miminkem, tím lépe. I na něho působí omamná vůně, která je po porodu z miminka cítit a může tak pomoc vytvořit harmonický sourozenecký vztah.

Dále jsem si v šestinedělí užila jedno dopoledne masáž bylinnou koulí a olejíčkem a využila tak sama služeb poporodní duly a absolvovala jsem i jednu velmi příjemnou ženskou indickou masáž Mohenžorádo. Nechávala jsem se také jednou týdně masírovat od mého muže. Cítila jsem, že i já potřebuji být opečovávána a být hýčkaná. Ženy, vřele vám doporučuji si šestinedělí užít podle vašich představ. Využijte tento čas samy pro sebe. Později už na vás nikdo nebude brát ohled. Vytvořte si okolo sebe uvolněnou atmosféru, pohodu a klid, abyste se mohly nerušeně sžívat se svým miminkem. Když by se vám náhodou stalo, že vše bude hrát proti vám, nebojte se využít služeb poporodní duly. Ráda vás v tomto citlivém období vyslechnu. Pomohu vám zklidnit se a získat potřebnou sebedůvěru při péči o miminko. Pár probděných nocí, ubrečené miminko, hlad, nebo nepořádek v domácnosti dovede s člověkem udělat divy. I já jsem se s prvním miminkem kolikrát nepoznávala. Nebojte se brečet, protože emoce není dobré zadržovat, a buďte k sobě laskavé. Mít se ráda je důležité a být milována ještě víc, abyste vaši lásku mohla předávat i svému okolí.

Print Friendly, PDF & Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *